103 lines
5.2 KiB
Plaintext
103 lines
5.2 KiB
Plaintext
It is copied from Wikipedia, http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ce%C5%A1tina
|
|
Authored under GFDL license: http://cs.wikipedia.org/wiki/Wikipedie:GNU_Free_Documentation_License
|
|
|
|
Čeština
|
|
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
|
|
Skočit na: Navigace, Hledání
|
|
|
|
Čeština je západoslovanský jazyk nejvíce příbuzný se slovenštinou, poté polštinou a lužickou srbštinou. Patří tedy mezi slovanské jazyky, do rodiny jazyků indoevropských.
|
|
Čeština (Čeština)
|
|
Rozšíření: Česko, Slovensko, USA aj.
|
|
Počet mluvčích: 12 miliónů (73. místo)
|
|
Klasifikace:
|
|
|
|
* Indoevropské jazyky
|
|
o Slovanské jazyky
|
|
+ Západoslovanské jazyky
|
|
|
|
Písmo: Latinka
|
|
Postavení
|
|
Úřední jazyk: Česko, Evropská unie
|
|
Regulátor: Akademie věd, Ústav pro jazyk český
|
|
Kódy
|
|
ISO 639-1: cs
|
|
ISO 639-2(B): cze
|
|
ISO 639-2(T): ces
|
|
SIL: CZC
|
|
Wikipedie
|
|
cs.wikipedia.org
|
|
|
|
Česky mluví zhruba 12 mil. lidi, z toho přes 10 mil. v Česku. V důsledku několika vystěhovaleckých vln v uplynulých 150 letech hovoří česky i desetitisíce emigrantů a jejich potomků, zejména na Slovensku, v USA, Kanadě, Německu, Rakousku, Austrálii, na Ukrajině a v řadě dalších zemí.
|
|
Obsah
|
|
[skrýt]
|
|
|
|
* 1 Mluvnice
|
|
o 1.1 Pády
|
|
* 2 Písmo
|
|
* 3 Slovní zásoba
|
|
* 4 Nářečí
|
|
* 5 Historie
|
|
|
|
[editovat]
|
|
|
|
Mluvnice
|
|
|
|
Čeština má 7 pádů a tři časy (minulý, budoucí a přítomný). Má jednotné a množné číslo (schod - schody, nůž - nože), ale i pozůstaky duálu (číslovky: dvě, obě a párové části těla - (7.pád) s oběma rukama, s dvěma ženami, s třemi ženami)
|
|
|
|
Čeština má pomnožná, hromadná a látková podstatná jména:
|
|
|
|
* Pomnožná podstatná jména mají tvar množného čísla, ale označují jednu věc (kamna, nůžky, kalhoty).
|
|
* Hromadná podstatná jména mají tvar jednotného čísla, ale označují větší počet (listí, mládež, slova s příponou -stvo, -ctvo : lidstvo, ptactvo).
|
|
* Látková podstatná jména mají tvar jednotného čísla a označují látku bez ohledu na množství (voda, sníh, cukr).
|
|
|
|
[editovat]
|
|
|
|
Pády
|
|
1. kdo, co nominativ
|
|
2. (bez) koho, čeho genitiv
|
|
3. (ke) komu, čemu dativ
|
|
4. (vidím) koho, co akuzativ
|
|
5. (oslovujeme, voláme) vokativ
|
|
6. (o) kom, čem lokál
|
|
7. (s) kým, čím instrumentál
|
|
[editovat]
|
|
|
|
Písmo
|
|
|
|
Čeština používá upravenou latinku doplněnou o tyto znaky s diakritikou:
|
|
Á Č Ď É Ě Í Ň Ó Ř Š Ť Ú Ů Ý Ž
|
|
á č ď é ě í ň ó ř š ť ú ů ý ž
|
|
|
|
Čeština také používá jednu spřežku, ch. Velká varianta je CH, avšak pokud stojí tato spřežka na místě, kde se píše velké písmeno, potom se velké píše jen první písmeno spřežky: Ch.
|
|
|
|
Písmena ě a ů se nemohou vyskytnout na začátku slova, protože ě změkčuje předcházející souhlásku a použití ů je podmíněno jistými etymologickými jevy (původní hláska [u:] se píše ú; hláska [u:] vyvinutá z původního [o:] se píše ů).
|
|
[editovat]
|
|
|
|
Slovní zásoba
|
|
|
|
Slovní zásoba je původní (původní slova, slova vytvořená odvozením pomocí předpony nebo přípony či jiného složení písmen [počítat - počítač, les - lesní, vědět - dozvědět a mnoho dalších], zkrácená slova, zkratky a slova vytvořená složením dvou nebo více slov) nebo převzatá (z angličtiny, němčiny, ruštiny, řečtiny, latiny, francouzštiny, italštiny, japonštiny a dalších jazyků). Převzatá se dělí na dvě skupiny:
|
|
|
|
1. přepsaná do češtiny, např. telefon, televize, rádio
|
|
2. slova používaná v původním tvaru, případně foneticky přepsaná do latinky, např. ikebana, hardware a další.
|
|
|
|
[editovat]
|
|
|
|
Nářečí
|
|
|
|
Čeština má mnoho nářečí, která jsou si navzájem většinou srozumitelná. Všichni Češi se mezi sebou domluví, protože každý Čech umí spisovnou nebo obecnou češtinu. Někde Češi používají spisovnou a obecnou češtinu dohromady, jinde zase spisovnou češtinu a nářečí či slang.
|
|
|
|
S Čechy se domluvíte snadno i slovensky. Rozdíly mezi těmito dvěma jazyky jsou ve slovní zásobě menší než rozdíly mezi některými nářečími jiných jazyků. Jako příklad se dává vztah mezi dolnoněmčinou a hornoněmčinou.
|
|
[editovat]
|
|
|
|
Historie
|
|
|
|
První česky psanou památkou jsou 2 věty ze zakládací listiny litoměřické kapituly z roku 1057, které jsou však zřetelně mladší, zřejmě až z 12. století. Zní: "Pavel dal jest Ploškovicích zemu. Vlach dal jest Dolas zemu Bogu i svjatemu Scepanu se dvema dušníkoma Bogucos a Sedlatu." Dále se dochovaly glossy z chorální knihy svatojiřské, rovněž z 12. století, od neznámé jeptišky: "Aldík krásen jako anjelík, jenž v blátě se válé. Lector Vituz je krásný kurvy syn."
|
|
|
|
|
|
Slovanské jazyky
|
|
Západoslovanské jazyky: čeština | dolnolužičtina | hornolužičtina | kašubština | polabština | polština | slovenština
|
|
Východoslovanské jazyky: běloruština | rusínština | ruština | ukrajinština
|
|
Jihoslovanské jazyky: bosenština | bulharština | chorvatština | makedonština | slovinština | srbština | staroslověnština
|
|
Citováno z „http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ce%C5%A1tina“
|
|
|
|
Kategorie: Slovanské jazyky | Česko | Čeština |