It is copied from Wikipedia, http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ce%C5%A1tina
Authored under GFDL license: http://cs.wikipedia.org/wiki/Wikipedie:GNU_Free_Documentation_License

Čeština
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Čeština je západoslovanský jazyk nejvíce příbuzný se slovenštinou, poté polštinou a lužickou srbštinou. Patří tedy mezi slovanské jazyky, do rodiny jazyků indoevropských.
Čeština (Čeština)
Rozšíření: 	Česko, Slovensko, USA aj.
Počet mluvčích: 	12 miliónů (73. místo)
Klasifikace: 	

    * Indoevropské jazyky
          o Slovanské jazyky
                + Západoslovanské jazyky

Písmo: 	Latinka
Postavení
Úřední jazyk: 	Česko, Evropská unie
Regulátor: 	Akademie věd, Ústav pro jazyk český
Kódy
ISO 639-1: 	cs
ISO 639-2(B): 	cze
ISO 639-2(T): 	ces
SIL: 	CZC
Wikipedie
cs.wikipedia.org

Česky mluví zhruba 12 mil. lidi, z toho přes 10 mil. v Česku. V důsledku několika vystěhovaleckých vln v uplynulých 150 letech hovoří česky i desetitisíce emigrantů a jejich potomků, zejména na Slovensku, v USA, Kanadě, Německu, Rakousku, Austrálii, na Ukrajině a v řadě dalších zemí.
Obsah
[skrýt]

    * 1 Mluvnice
          o 1.1 Pády
    * 2 Písmo
    * 3 Slovní zásoba
    * 4 Nářečí
    * 5 Historie

[editovat]

Mluvnice

Čeština má 7 pádů a tři časy (minulý, budoucí a přítomný). Má jednotné a množné číslo (schod - schody, nůž - nože), ale i pozůstaky duálu (číslovky: dvě, obě a párové části těla - (7.pád) s oběma rukama, s dvěma ženami, s třemi ženami)

Čeština má pomnožná, hromadná a látková podstatná jména:

    * Pomnožná podstatná jména mají tvar množného čísla, ale označují jednu věc (kamna, nůžky, kalhoty).
    * Hromadná podstatná jména mají tvar jednotného čísla, ale označují větší počet (listí, mládež, slova s příponou -stvo, -ctvo : lidstvo, ptactvo).
    * Látková podstatná jména mají tvar jednotného čísla a označují látku bez ohledu na množství (voda, sníh, cukr).

[editovat]

Pády
1. 	kdo, co 	nominativ
2. 	(bez) koho, čeho 	genitiv
3. 	(ke) komu, čemu 	dativ
4. 	(vidím) koho, co 	akuzativ
5. 	(oslovujeme, voláme) 	vokativ
6. 	(o) kom, čem 	lokál
7. 	(s) kým, čím 	instrumentál
[editovat]

Písmo

Čeština používá upravenou latinku doplněnou o tyto znaky s diakritikou:
Á 	Č 	Ď 	É 	Ě 	Í 	Ň 	Ó 	Ř 	Š 	Ť 	Ú 	Ů 	Ý 	Ž
á 	č 	ď 	é 	ě 	í 	ň 	ó 	ř 	š 	ť 	ú 	ů 	ý 	ž

Čeština také používá jednu spřežku, ch. Velká varianta je CH, avšak pokud stojí tato spřežka na místě, kde se píše velké písmeno, potom se velké píše jen první písmeno spřežky: Ch.

Písmena ě a ů se nemohou vyskytnout na začátku slova, protože ě změkčuje předcházející souhlásku a použití ů je podmíněno jistými etymologickými jevy (původní hláska [u:] se píše ú; hláska [u:] vyvinutá z původního [o:] se píše ů).
[editovat]

Slovní zásoba

Slovní zásoba je původní (původní slova, slova vytvořená odvozením pomocí předpony nebo přípony či jiného složení písmen [počítat - počítač, les - lesní, vědět - dozvědět a mnoho dalších], zkrácená slova, zkratky a slova vytvořená složením dvou nebo více slov) nebo převzatá (z angličtiny, němčiny, ruštiny, řečtiny, latiny, francouzštiny, italštiny, japonštiny a dalších jazyků). Převzatá se dělí na dvě skupiny:

   1. přepsaná do češtiny, např. telefon, televize, rádio
   2. slova používaná v původním tvaru, případně foneticky přepsaná do latinky, např. ikebana, hardware a další.

[editovat]

Nářečí

Čeština má mnoho nářečí, která jsou si navzájem většinou srozumitelná. Všichni Češi se mezi sebou domluví, protože každý Čech umí spisovnou nebo obecnou češtinu. Někde Češi používají spisovnou a obecnou češtinu dohromady, jinde zase spisovnou češtinu a nářečí či slang.

S Čechy se domluvíte snadno i slovensky. Rozdíly mezi těmito dvěma jazyky jsou ve slovní zásobě menší než rozdíly mezi některými nářečími jiných jazyků. Jako příklad se dává vztah mezi dolnoněmčinou a hornoněmčinou.
[editovat]

Historie

První česky psanou památkou jsou 2 věty ze zakládací listiny litoměřické kapituly z roku 1057, které jsou však zřetelně mladší, zřejmě až z 12. století. Zní: "Pavel dal jest Ploškovicích zemu. Vlach dal jest Dolas zemu Bogu i svjatemu Scepanu se dvema dušníkoma Bogucos a Sedlatu." Dále se dochovaly glossy z chorální knihy svatojiřské, rovněž z 12. století, od neznámé jeptišky: "Aldík krásen jako anjelík, jenž v blátě se válé. Lector Vituz je krásný kurvy syn."


Slovanské jazyky
Západoslovanské jazyky: čeština | dolnolužičtina | hornolužičtina | kašubština | polabština | polština | slovenština
Východoslovanské jazyky: běloruština | rusínština | ruština | ukrajinština
Jihoslovanské jazyky: bosenština | bulharština | chorvatština | makedonština | slovinština | srbština | staroslověnština
Citováno z „http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ce%C5%A1tina“

Kategorie: Slovanské jazyky | Česko | Čeština